Popis obsahu souboru ======================================================================= (19.06.2010 v Ostravě – Hrabůvce, Copyright© Vicher Zdeněk 2007 - 2024) V tomto souboru jsou uloženy všechny mé příspěvky, odeslané na MWM fórum, s původními obsahy a datumy odeslání. Přestože fórum bylo i s jeho obsahem zrušeno, může si, kdo bude chtít, celý obsah diskuze zrekonstruovat, pokud má zálohované své příspěvky. kód příspěvku ------------- xx_xx_xx_xx | | | |--- pořadové číslo odeslaného příspěvku v daném dni | | |------ den odeslání příspěvku | |--------- měsíc odeslání příspěvku |------------ rok odeslání příspěvku Příspěvky ======================================================================= 07_06_12 ----------------------------------------------------------------------- Žel, od Isaaca Asimova jsem nečetl žádnou knihu. Podíval jsem se na Váš popud (myslím to v dobrém slova smyslu) na to, co jsem nalezl na internetu o jeho díle a Vámi zmíněných knihách V období, kdy jsem četl vědecko-fantastickou literaturu patrně nebyly ještě v mém dosahu k dispozici. Četl jsem knihy od Erich von Denikena, Ludvíka Součka, Stanislava Lema, bratří Strugackých, Arthura C. Clarka, Sama J. Lundwalla, ... Můj názor je, že mezihvězdné výpravy by ve vesmíru, který by byl konstruován tak, jak předpokládájí dneštní vědci, tedy, že jé v té formě, v jaké jej vnímáme, nebyly možné. A to pro nepřekonatolnost rychlosti světla hmotného objektu v absolutním prostoru vesmíru. Jedna z možností, jak by tyto vzdálenosti překonat šli, by byla, že by byl vesmír emulovaný v metafyzickém světě, například jako počítačový model ve formě dat. Pak by měla každá hmotná částice své vlastní fyzikální atributy, jako je poloha, rychlost a zrychlení. Pokud by byl přístup k těmto datům a možnost s nimi manipulovat, pak by šlo hmotný objekt jednoduše přemístit tak, že by se přepočetly postupně souřadnice polohy jeho částic z libovolného do libovolného místa vesmíru. Objekt by pak v místě odkud by se přemísťoval postupně mizel a v místě do kterého by byl přemísťován, by se postupně objevoval. Doba přesunu by pak nebyla odvislá od vzdélenosti přemístění, ale od hmotnosti objektu, podle zjednodušeného vztahu T=k*m T - doba přesunu k - konstanta, zahrnující výkonnost systému, pro přepočet souřadnic m - hmotnost objektu Pokud by byl vesmír takto konstruován, pak by patrně knihy s tématikou galaktických, či vesmírných organizací nemusely být jen fantazií, ale možnou vizí o realitě. ----------------------------------------------------------------------- 07_06_15 ----------------------------------------------------------------------- Já mám tento názor taky. A v tom, že existuje metafyzický svět mě utvrzují dva pořady, které jsem viděl v televizi. První pořad byl o tom, že v mozkovém kmeni zhruba uprostřed je oblast velikosti špendlíkové hlavičky velmi hustě obsazená neurony. Já ji nazvu interface. Vědci ukazovali na pokusné osobě elektrické aktivity jeho mozku. Dali mu nějaký povel, například zvednout levou ruku. Ukázalo se že elektrické aktivity časově postupují od smyslového orgánu, tedy ucha, postupně přes různé oblasti mozku až do interface, kde jejich pouť končí, tedy jdou zdánlivě nikam. Po nějaké době pak přicházejí zdánlivě odnikud do inteface a přes různé oblasti mozku k nervům ovládajícím pohyb levé ruky. Proto si myslím, že musí existovat druhý okruh, kterým procházejí data, coby elektrické aktivity, který není obsažen v námi vnímatelném světě. Druhý pořad byl od Arthura C. Clarka o zoombie, tedy živé mrtvole. V nějaké vesnici se mu podařilo vypátrat zoombie, kterého dopravil na CT (computerový tomograf), a tam se ukázalo, že má oblast, v které je u zdravého člověka tento interface, rozpadlou. Takovýto člověk již o sobě dle mého neví, neboť s vnímající části, která je, dle mého v metafyzickém světě, je přerušena komunikace, a je z něj tedy živá mrtvola. Šamani patrně využívají toho, že při uspání a pohřbení člověka na určitý čas, dojde za omezeného přístupu kyslíku k rozpadu nejsložitější neuronové konstrukce, která je v mozku, a tou je zmíněný interface. ----------------------------------------------------------------------- 07_06_16 ----------------------------------------------------------------------- Protože techniky o kterých píšete by se daly zvládnout snad až za desítky let, zkoumal jsem prozatím jen, jak vysvětlit záhady, které se vymykají vědci uznávaným fyzikálním zákonům. Já jsem viděl natočený pořad s tibetskými mnichy, kteří přežili bez újmy noc v několikadesetistupňovém mraze pouze ve svém rouše, zatímco filmaři spali v peřových spacákách a bylo jim v nich zima. Dále jsem viděl v televizi japonce, který si nalil na jazyk roztavené olovo a za několik vteřin jej vyplivl na tvrdý papír kterým se okamžitě prohořelo. Pak ukázal na kameru jazyk, který neutrpěl sebemenší zranění. Existuje film "Oheň v oblacích", který jsem viděl, o únosu americké dřevorubce UFOny, kdy on i jeho kolegové, kteří toho byly svědky, byli několikrát na detektoru lži, a vždy se ukázalo, že mluví pravdu o tomto únosu. Pokud, jak předpokládám je náš svět smyslových vjemů ve formě dat, pak by se většina těchto jevů dala vysvětlit dle mého principiálně následujícím způsobem. V metafyzickém světě je vnímající část člověka, která je napojena na virtuální realitu, tedy svět emulovaný, coby matematicko-fyzikální model v tomto metafyzickém světě. Námi vnímaný fyzikální čas je pak mírou rychlosti probíhajících fyzikálních dějů. Pokud nezaznamená vědomí žádnou změnu mu podaného obrazu světa, neplyne pro něj žádný čas. Docílení vjemu plynulosti dějů může být například vytvořením opakování časových cyklů dle následujícího scénáře. 1. v počítačovém modelu vesmíru je zastaven čas 2. všem účastníkům, kteři jsou napojeni na tuto virtuální realitu jsou předány všechny smyslové vjemy jejich těl přes interface, o kterém jsem se již zmínil 3. pak se počká na reakci všech účastníků na danou situaci a ta je zanesena ve formě elektrických potenciálů do interface ve formě, kterou je již tělo schopno zpracovat 4. pak se provede přepočet všech fyzikálních atributů všech složek vesmíru o jeden konstantní časový krok 5. celý děj se opakuje od bodu 1. Tím se vůle člověka projeví jako například postupný pohyb ruky. Je zřejmé že náš čas nemá nic společného s časem v metafyzickém světě a dále pokud by do tohoto emulovaného vesmíru nikdo nezasahoval zvenčí, platily by v něm zřejmě přísné deterministické zákony. Pokud by měl někdo přístup k manipulaci s daty takto emulovaného vesmíru, mohl by provádět širokou škálu různých "triků", z kterých některé uvedu. (jeden z nich, přesuny objektů ve vesmíru jsem již uvedl) V určeném objektu by probíhaly jednotlivé časové cykly častěji oproti okolí. To by v tomto objektu zrychlilo všechny fyzikální děje. V určeném objektu by probíhaly jednotlivé časové cykly méně často oproti okolí. To by v tomto objektu zpomalilo všechny fyzikální děje. V objektu, který by byl vynechán s časových cyklů, by se zastavil čas. Myslím si, že v lidských schopnostech je ovládat svou vůlí víc, než nejen své tělo a je to patrně věc tréninku. To by vysvětlovalo mimořádné schopnosti indických jogínů, tibetských mnichů, či mistrů bojových umění. ----------------------------------------------------------------------- 07_06_26 ----------------------------------------------------------------------- Protože z mi neznámých důvodů zmizely mé přispěvky na téma virtuální reality, chtěl bych podat pro ty, co se mnou diskutovali, informaci o mé práci, která, navazuje na myšlenky o možnosti světa, coby virtuální reality. Je to teorie, která staví na abslutním času a prostoru vesmíru, protože jedině tak, by mohl být náš vesmír virtuální realitou metafyzického světa. Kdo bude mít zájem se na ni podívat je na webovské stránce http://sweb.cz/frantisek7777777 ----------------------------------------------------------------------- 07_06_26_1 ----------------------------------------------------------------------- Nevidím jediný důvod vysvětlovat věci složitě, když to jde jednoduše. I středoškolská matematika je matematika. Mimochodem při výpočtu objemu povrchu čtyřrozměrné koule, co by mnou předpokládaného objemu našeho vesmíru, už tak se středoškolskou matematikou nevystačíte. Zkuste si to. Pokud Vám vyjde "2*pi^2*r^3" (r je poloměr vesmíru), tak to máte správně. Já jsem si nechal udělat dvě recenze profesorem Novotným z KOF PřF MU Brno, který se zabývá teorii relativity. Vzhledem k tomu, že jsem mu napsal, že chci tyto recenze jen pro sebe, nebudu je nikde uvádět. Jeho závěr byl takový, že nelze z logického hlediska o transformacích které vycházejí z mých úvah nic namítat. Ale chyby v TR, které uvádím neuznal. Dále pak, na základě toho, ze svého pohledu dokázal, že není potřebné dělat revizi teorie relativity. Přesto, že mě nepřesvědčil, že bych se někde ve svých úvahách dokazatelně pletl, jsem mu za to, že mi věnoval svůj čas velmi vděčen. Na Vás obdivuji, že jste za několik hodin patrně detajlně prostudoval výsledky úvah, které jsem formoval několik let. Pan profesor se svými závěry tak rychlý nebyl. ----------------------------------------------------------------------- 07_06_27 ----------------------------------------------------------------------- Lépe by bylo, kdybyste problematiku výpočtu povrchu a objemu 4-rozměrné koule posoudil, až si je odvodíte. Ten objem jen zdůrazňuje, že se jedná o trojrozměrný objekt konečné velikosti. Chyba CH1 je pak důkazem chyby v STR známý jako paradox dvojčat. Chyba CH2 není, jak píšete postavená na tom,že inerciální vztažná soustava se pohybuje rychlostí větší než c, ale na tom, že by stejný jev, který už v ní jednou nastal, by v ní nastal podruhé, kdyby se stačila stát klidnou soustavou dřív, než tentýž jev nastane v klidné soustavě. To by vedlo k porušení zákona o zachování energie. Co se týče topologie vesmíru, tak jediné řešení je povrch 4-rozměrné koule, neboť ta zajišťuje v každém bodě prostoru vesmíru jeho stejnou geoemetrickou pozici vúči všem ostatním bodům vesmíru a tak zajistí stejný "hydrostatický" tlak éteru v každém bodě prostoru. Pokud píšete o vzorečcích opsaných z STR, tak jste je asi dobře neporovnal, neboť mají jiný tvar. V STR jsou veškeré vzorečky odvozeny ze základní rovnice kulové světelné vlny, které mají mimochododem nekonečně hodně řešení. Albert Einstein sáhl po prvním řešení, které jej napadlo. Tím sice docílil relativnosti fyzikálních vztahů a konstantní rychlosti světla, ale vnesl do fyziky zmíněné dvě chyby. Protože rovnice STR jsou použity v OTR, promítnou se i v ní. Já jsem své rovnice odvodil na základě pohybu konzistentních těles v absolutním prostoru, jejichž rozměr se tímto pohybem zmenšuje ve všech třech dimenzích, takže například při určité rychlosti velblouda vůči jehle v absolutním prostoru, by uchem této jehly velbloud teoreticky prošel. Transformace času je postavena na rozdílu času, kdy nastane nějaký jev v jiném místě, než v kterém se projeví. Zásadní rozdíly mezi STR a mou teorií jsou tyto: 1. fyzikální vztahy mezi inerciální vztažnou soustavou a klidnou v absolutním prostoru nejsou rovnoprávné a zaměnitelné 2. žadný děj nenastane dřív v inerciální soustavě, ale jen se v ní dřív projeví 3. čas plyne stejně ve všech inerciálních soustavách, jako v klidné soustavě v absolutním prostoru Tím přestanou existovat obě chyby CH1 a CH2. Naproti tomu pro pozorovatele v inerciální soustavě bude rychlost světla opět konstantní a nezávislá na jeho rychlosti. Nárust setrvačné hmotnosti a ekvivalence hmoty a energie vyjdou naprosto stejně jako v STR. Na výše uvedených jevech byla nastartovaná stoletá dráha STR z níž později vzešla OTR. Mým cílem bylo vybudovat principy, na kterých bude postavena teorie dávající stejné výsledky, ale bez zmíněných chyb. Myslím tím výsledky fyzikálních dějů empiricky zjištěných jako jsou: Fresnelův strhovací koeficient Dopplerův příčný jev Comptonův a fotoelektrický jev Delší doba "života" například mionů A podobně. ----------------------------------------------------------------------- 07_06_28 ----------------------------------------------------------------------- Paradox dvojčat vznikl touto úvahou. Jsou dva kosmonauti, dvojčata, stejně staří. Z místa A, kde je kosmonaut kA v klidné soustavě odletí kosmonaut kB do bodu B a pak se vráti zpátky do bodu A. Po své dráze se pohybuje inerciálním pohybem vůči místu A. Čas, který uplyne pro kosmonauta kA od odletu kosmonauta kB do místa B a jeho příletu do místa A označím tA. Čas, který uplyne pro kosmonauta kB, který se pohyboval vůči místu A označme tB. Podle STR musí platit tB=tA*odm(1-v^2/c^2) a pro rychlost v>0 bude platit tB0 bude platit tA